Nechtějme noc ve dne…

Marek Řezanka

Začalo léto, červen dvaadvacet.

Hitler si půjčil jméno Barbarossy,

v Sovětském svazu musel vykrvácet:

„Vše bude rychlé“, řvala agitace

na ruské zimě milost nevyprosí.

Marně se válka nezve vlasteneckou.

Wehrmacht se zprvu dočká vnitrozemí.

Co mladých kluků padlo za Německo?

Zbytečně, pro nic, nechali tam všecko.

Krvavá půda je pak svědek němý.

Dvacátý čtvrtý červen připomíná,

jak Napoleon v Rusku nevyhraje.

Potoky krve tekly z Borodina

sedmého září – jak z ženina klína.

V prosinci Francouz opustil ty kraje.

Dvacátý červen vtrhl do údolí.

Ležácké domy, vypleněny, hoří.

Ženy a muže, děti, kohokoli,

nacisté vraždí – dodnes rána bolí.

Ležáky přitom byly kapkou v moři.

Hitlery jisté kruhy pěstují si

s tím, že tak zničí „rudé nebezpečí“.

Kapitál se dnes chová jako kdysi,

v těchto dnech hnědou opět mocně křísí.

Pliveme na ty, jimž svět za mír vděčí.

Ferrari, Fanta, oděv Hugo Bosse,

Schneider a Creusot, Adidas a Puma.

Naz(i)í jsou všichni, nohy mají bosé,

s černou či hnědou tohle spojilo se:

Ať o tom trochu dnešní mládež dumá.

Západ si zkrátka dělal velké oči.

Ať Hitler vezme, co jen hrdlo ráčí,

jenom když na Svaz brzy zaútočí,

nějaké Čechy spláchne klidně s močí.

Zradou byl Mnichov – ke vzteku a k pláči.

Uctěme, prosím, ty, kdo vytrvali,

odmítli svinstvo, které rozbujelo.

Zaslouží více nežli slova chvály,

neznámí lidé hrdiny se stali.

Jejich duch přežil pomíjivé tělo.

Na Rusko křičí samí darebáci,

ti, kteří Židy za kus hadru měli.

Jedwabne v nočních můrách se nám vrací.

Teď chtějí kázat vodu ubožáci?

Vatikán rovněž nebyl jaksi smělý.

Je konec června, léto vedro věstí,

sirkami škrtat není zodpovědné.

Nacismus je vždy systémové scestí,

zabíjí rozum, posiluje pěsti.

Tak, prosím pěkně, nechtějme noc ve dne…

Zde je báseň namluvena: .

 Všimněme si, že mezi doporučenou literaturou na školách chybějí romány Uptona Sinclaira o dvacátých a třicátých letech 20. století (Konec světa, Mezi dvěma světy, Dračí zuby, Brána je dokořán).

 Při vědomí toho, jak Západ nechal generála Franca vytvořit ze Španělska fašistickou diktaturu, se přímo nabízí otázka, zda by dnes dodával zbraně jeho odpůrcům, a to tak horlivě až zběsile, jak tomu činí na Ukrajině. Osobně se domnívám, že nikoli.   

 

 Podobně, jako je v současnosti v případě ruské vojenské operace na Ukrajině zcela přehlíženo období 2014–2022, stejně mezery ve výkladu dějin jsme svědky rovněž v případě druhé světové války. Je nám podsouváno, že Hitler se dohodl se Stalinem, a že tedy veškeré zlo vedoucí ke druhé světové válce začalo 23. 8. 1939. Ani zmínka o tom, co se dělo před tímto datem. Pojďme si tedy na stručné dataci ukázat, že ono výše zmiňované datum bylo až reakcí na celý řetězec předcházejících kroků Západu:

 

26. ledna 1934: Hitler–Pilsudski (dohoda o neútočení)

18. 6. 1935: Neměcko–anglická námořní smlouva, která Německu umožňovala legálně postavit válečné loďstvo (Jednalo se o jasné porušení Versaillské mírové smlouvy.)

12. 3 1938: Anschluss Rakouska

7. 3. 1936: Remilitarizace Porýní (Záminkou pro ni bylo francouzsko–sovětské spojenectví ze 16. května 1935.)

29.–30. 9. 1938: Mnichovská dohoda

6. 12. 1938: Německo–Francie (smlouva o přátelských vztazích)

14.–16. 3. 1939: Protektorát Böhmen und Mähren

22.3. 1939: Německo–Litva a Lotyšsko (smlouva o neútočení)

23. 8. 1939: Ribbentrop–Molotov (rozdělení Polska)

1. 9. 1939: Německá invaze do Polska (zahájení druhé světové války)

 

Protestujme proti odporné propagandě, jež ze spasitelů dělá stvůry a zrůdy líčí jako neškodné oběti či přímo hrdiny. Viz (Zde je báseň namluvena: ).